Bezdomovec

Hobo je 2D bojová plošinovka, ve které hrajete za zlého bezdomovce, který bloudí městem a pere se s kolemjdoucími, policisty a dalšími nepřáteli — a postupně odemyká stále šílenější a „špinavější" kombo útoky.

Na začátku hry spí bezdomovec přezdívaný Hobo u popelnic, dokud ho hrubý policista nevzbudí a nevyžene pryč. Hobo se to vůbec nelíbí, rozzlobí se a rozhodne se „pomstít" — od tohoto okamžiku přebíráte kontrolu a začínáte mlátit doslova každého, kdo vám přijde do cesty.

Pak se vydáváte do ulic města: na každé obrazovce se objevují nové skupiny nepřátel — pracovníci skládky, chodci, uklízeči, sportovci a další postavy. Abyste mohli postoupit do další zóny, musíte tu stávající „vyčistit" a porazit všechny protivníky — a na samém konci na vás čeká posílený boss.

Základní mechanika je klasický 2D beat'em up: pohybujete se zleva doprava, bijete pěstmi i nohama, sbíráte předměty a postupně odemykáte nová komba — mnohá z nich jsou postavená na groteskním humoru využívajícím plivání, hlen, říhání, prdění a zvracení.

Obtížnost a zvládnutí hry

Před začátkem si můžete vybrat obtížnost — obvykle jsou k dispozici lehký, normální a těžký režim, takže si hru přizpůsobíte svým zkušenostem i věku. Na lehké obtížnosti nepřátelé způsobují méně poškození a pohybují se pomaleji, zatímco na těžké vás rychleji obkličují a vyžadují pečlivé rozmístění v prostoru.

Herní smyčka je navržena tak, aby se v ní rychle zorientoval i naprostý začátečník: zpočátku má hrdina k dispozici jen základní údery, a během hraní se pak objevují okna s nápovědou, které vám řeknou, jaké nové kombo bylo odemčeno a jak ho provést.

Souboje a komba: „špinavý" bojový systém

Na samém začátku je boj jednoduchý: přiblížíte se k nepříteli a střídáte úder pěstí s kopem, abyste mu nedali šanci přiblížit se a srazit vás na zem. Pokud se vám podaří protivníka porazit, můžete k němu přistoupit a dobít ho, aby se znovu nezvedl.

S postupem hry začíná přibývat typických „špinavých" útoků — právě kvůli nim si Hobo získal své fanoušky. Tabulky kombo pro tuto část ukazují následující kombinace kláves a efektů:

• A + A + S — plivnutí (spit), hrdina plivne na protivníka.
• S + S + A — hlen (snot), útok využívající nos.
• A + S — kašel/říhání (cough/burp), krátký útok na blízko.
• S + A — prd (fart), úder s efektem v zadním plánu.
• A + S + A — zvracení (barf), které zasáhne více nepřátel najednou.
• S + A + S — ještě drsnější útok spojený s výkaly (poop/poo), který se odemkne v pozdějších fázích hry.

Tyto útoky nejenže způsobují poškození, ale také umožňují kontrolovat dav — například zvracení zasáhne více nepřátel naráz, zatímco plivnutí pomáhá udržovat odstup. Vizuálně je vše zpracováno v karikaturním, ale záměrně šokujícím stylu, takže hra je vhodnější pro teenagery a dospělé než pro malé děti.

Nepřátelé, předměty a prostředí

Na cestě hrdiny se objevují různé typy nepřátel: nejprve pracovníci skládky a první policisté, pak stále pestřejší obyvatelé města.

Někteří jsou vyzbrojeni nebo mají silnější útoky — a někdy se nepřátelé mohou navzájem zasáhnout vlastními údery, pokud je správně seřadíte, aby trefili své vlastní.

Prostředí není jen kulisou — na úrovních leží lahve, popelnice a další předměty, které lze sebrat a použít v boji. Například lahev zvednete klávesou útoku pěstí a hodíte ji na nepřítele, abyste ho omráčili nebo dostali z dálky.

Každá nová obrazovka je kousek města s vlastními detaily: ploty, odpadky, nápisy a další prvky, které umocňují pocit „špinavé" městské čtvrti, kde hrdina rozpoutává svůj osobní revolt.

Postup, hesla a opakované pokusy

Jak postupujete úrovní, dostanete se do určitých kontrolních bodů, po jejichž dosažení vám hra vydá heslo — to si můžete uložit a příště začít ne od začátku, ale právě od tohoto místa.

Pokud vám dojde zdraví, hrdina padne — a v prohlížečových verzích většinou musíte buď restartovat aktuální zónu, nebo použít poslední heslo, abyste nemuseli hrát celou hru od začátku.

Rostoucí obtížnost se projevuje nejen počtem nepřátel, ale i tím, jak často útočí současně — to vás nutí využívat již odemčená komba, sprint a předměty z prostředí místo pouhého spamování základních úderů.

Pro koho je tato hra

Hobo je navržen jako drsný, ale komediální beat'em up s černým humorem, ve kterém se veškerá vážnost tématu bezdomovectví mění v karikaturní „výbuch vzteku" hrdiny namířený proti celému světu.

Z hlediska ovládání a základní mechaniky je hra jednoduchá a přehledná: pár kláves, postupné úrovně a nápovědy k novým kombům — takže si v ní poradí i úplný začátečník.

Kvůli množství záměrně odporných útoků a neustálým rvačkám s každým, kdo vám přijde do cesty, je ale Hobo vhodnější pro teenagery a dospělé, kteří chápou, že jde o přehnanou nadsázku — a ne o návod k chování v reálném životě.

Jak hrát Hobo?

Pohyb: šipky
Kop: S Úder, sebrat předmět: A
Pauza: P

Jaký žánr má hra Hobo a jaký je její hlavní cíl?

Hobo je 2D beat'em up (bojová plošinovka), ve které hrajete za bezdomovce a procházíte sérií městských úrovní, přičemž porážíte vlny nepřátel a odemykáte stále silnější a „špinavější" bojové pohyby.

Jaké pohyby a komba má postava v Hobo?

Na začátku jsou k dispozici základní údery rukou a nohou, ale postupem hry se odemykají komba jako plivnutí (A + A + S), „sopel" (S + S + A), říhnutí nebo kašel (A + S), plynový útok (S + A), zvracení (A + S + A) a další speciální údery.

Je ovládání v Hobo těžké na naučení?

Ovládání je poměrně jednoduché: šipky zajišťují pohyb a běh, A slouží k úderu rukou a zvedání předmětů, S k úderu nohou a P hru pozastaví a zobrazí seznam již odemčených komb, takže si i začátečník rychle zvykne.

Má Hobo příběh, nebo jde jen o bití pro bití?

Hra má úvod: bezdomovce probudí a vyhostí policista, načež rozzuřený hrdina prochází městem a pere se s každým, kdo mu stojí v cestě, přičemž úrovně tvoří malou „cestu" skrze čtvrti s finálním bossem.

Je Hobo vhodné pro děti?

Z hlediska ovládání a struktury úrovní je hra jednoduchá, ale kvůli záměrně hrubému humoru, množství „špinavých" pohybů a neustálým rvačkám se Hobo častěji doporučuje teenagerům a dospělým, kteří chápou, že vše, co se děje, je komediální nadsázka, a nikoli příklad k následování.